Myslíte si, že otevřít zabouchnuté domovní dveře kartou je možné jen v americkém filmu?
Můj příběh
Nejdříve stručně vylíčím, jak jsem se vlastně k otevírání dveří kartou dostal.
Stalo se to asi 3 dny před Silvestrem 2006. Ten den večer jsme s kamarády a přítelkyní plánovali jet na chalupu, kde jsme chtěli slavit začátek nového roku. Toho dne odpoledne jsem byl s přítelkyní u sebe doma. Nebylo však jisté, kdy se táta vrátí domů, proto jsem do zámku vstupních dveří do bytu vložil klíč a trochu ho pootočil. Tím jsem zajistil to, že dveře nepůjdou zvenčí odemknout.
Postupně se schylovalo k odjezdu a my museli ještě k přítelkyni domů, aby se sbalila. Pohledem do jízdních řádů jsem zjistil, že autobus stihneme, jen když okamžitě vyjdeme. Ve spěchu jsem si tedy vzal své věci a obuli jsme se, oblékli se a vyběhli ven z bytu. Zabouchl jsem dveře a chtěl zamknout. Nešlo to. Samozřejmě, že ve spěchu jsem zapomněl vyndat klíče z druhé strany zámku. (Poznámka: klíče od bytu mám dvoje: Jedny se tedy v té chvíli nacházely pootočené v zámku dveří ze strany bytu a druhé jsem zoufale svíral v ruce stojíc na chodbě paneláku.) Průser! Bylo tedy jisté, že autobus nestihneme. Přemýšlel jsem, jak dveře otevřít. Možnost by byla přelézt přes balkon sousedního bytu. Problém však byl, že v zimě nenecháváme dveře od balkonu otevřené a okno mezi obývákem a balkonem je zavřené a zajištěné jakbysmet. Tuto možnost jsem tedy vyloučil.
Po krátké úvaze jsem se rozhodl, že dveře vyrazím. Pár krátkých rozběhů s nárazem do dveří. Nic. Dveře odolaly. Co teď? Napadlo mě, že by dveře možná šly otevřít kartou. U sebe jsem však měl jen občanku, šalinkartu (permanentku na městskou hromadnou dopravu) a řidičák, který jsem si ale rozhodně nehodlal zničit. Přítelkyně zašmátrala v peněžence vytáhla už neplatnou ISIC kartu. Ohnul jsem tedy kartu asi v jedné pětině její délky a zasunul ji mezi dveře a futra. Po chvíli jsem konečně našel polohu zobáčku, který držel dveře zavřené. Teoreticky by tedy stačilo kartou do tohoto zobáčku zatlačit tak, aby se pohnul směrem do dveří (stejný pohyb jako dělá když zaberete na kliku).
Směle jsem se tedy do toho pustil. Mohlo to trvat tak 15 až 25 minut, co jsem se zoufale snažil kartou přimět dveře, aby se otevřely. Chodba naštěstí byla po celou tu dobu liduprázdná, za což jsem rád, protože nezasvěcenému člověku by se moje aktivita vyvíjená na dveře mohla zdát poněkud divná a zlodějského charakteru.
Nebudu již zdržovat a rovnou vám prozradím, že dveře nakonec otevřel až přivolaný zámečník. Jemu trvalo otevření dveří asi pět minut a to mi ještě zakázal dívat se na jeho techniku. Naúčtoval si 300,- Kč a odešel. Byl jsem rád, že dveře jsou konečně otevřené. Má radost se však záhy změnila ve zklamání. Po zabrání za kliku, se zobáček nezasunul do dveří. Nešlo toho docílit ani hrubou silou. Pokusem o vyražení dveří se totiž mechanismus zámku pokřivil a stal se nefunkčním. Zámek jsem tedy z dveří vymontoval, ale jeho oprava byla nad mé síly (zámečnictví nepatří do oborů, které bych ovládal). Nezbývalo tedy nic jiného, než koupit zámek nový (upřesnění: Pod pojmem zámek nemyslím to, do čeho se vsunuje klíč, ale celé tělo, které součást, do které se klíč vkládá, obklopuje. A právě do této „součástky“ patří i zobáček, který byl pokusem o vyražení dveří pokřiven). Po sehnání nového zámku následovala jeho výměna a poté konečně objezd na chalupu.
Asi si teď říkáte, proč vlastně píši o otevírání dveří kartou, když se mi to vlastně ani nepovedlo. Tato příhoda však byla tím, co mě k otevírání dveří kartou dostalo. Po návratu a vystřízlivění ze Silvestrovské oslavy jsem začal více přemýšlet nad tím, kde se stala chyba. Jednoznačné je to, že pokusit se dveře vyrazit byla hloupost. To mi potvrdil jak zámečník, tak prodavač v zámečnictví. Je dost možné, že pokud bych tehdy vyrážení dveří po asi třech pokusech nevzdal, dveře bych opravdu vyrazil. Jsem však rád, že jsem toho včas nechal, protože pak bych nejspíš nemusel kupovat jen nový zámek, ale i nové dveře a futra.
Také mi zpětně došlo, že otevření kartou bylo nemožné už jen z toho důvodu, že pokusem o vyražení dveří jsem zobáček zablokoval tak, že nešel zasunout ani rukou, natož pak kartou. Rozhodl jsem se tedy, že se dveře pokusím znovu otevřít kartou. Jelikož zobáček dveří je nový a do dveří zajíždí hladce, šance na otevření dveří jsou mnohem větší, než předtím.
Připravil jsem si tedy kartu. Konkrétně je to karta International Student Identity Card. Jiný druh karty jsem ještě nezkoušel, ale ISIC se jeví zatím jako ideální. Dveře, které jsem se pokoušel otevřít jsou typické panelákové domovní dveře. Podotýkám, že byly pouze zabouchnuté, ne zamčené. Pokud by byly dveře zamčené, tak si kartou nepomůžete. Na řadu by zde musel nastoupit Bump Key. Pustil jsem se tedy do práce. Zasunul jsem kartu mezi dveře a futra přesně ve výšce, ve které se nachází zobáček, který drží dveře zavřené. Ucítil jsem, že zobáček klade určitý odpor. Poté jsem kartou na zobáček zatlačit tak, aby se zasunul do dveří. Povedlo se. K mému úžasu se dveře přede mnou otevřely.
Nyní jsem teprve začal naplno litovat, že jsem se je vůbec pokoušel vyrazit. Kdybych nejdříve zkusil kartu, ušetřil bych za zámečníka, za nový zámek a hlavně bych si ušetřil spoustu stresu. Pozdě však bycha honiti.
Na závěr připojím několik postřehů: 1) NIKDY se nepokoušejte dveře vyrazit / vykopnout, pokud je při tom nehodláte zničit. 2) Záleží také na tom, jak moc je mechanismus zobáčku promazaný. Já to zkoušel na zcela novém zámku, takže otevření dveří bylo otázkou pár minut. U starších dveří / zámků může být otevření znemožněno tím, že karta nebude stačit k vyvinutí dostatečného tlaku na zobáček. 3) Prevence je základ. Takže abyste něco podobného nemuseli řešit, nedávejte klíče do zámku ze strany bytu (hlavně pokud u sebe máte ještě jedny klíče).
