Tak po určitých komplikacích jsem se konečně dostal k sepsání dojmů z právě uzavřeného semetru. Sice jsem s těmito hodnotícími články chtěl seknout už po třetím semestru, ale hromada kladných reakcí mě utvrdila v tom, že přece jenom smysl mají.
Tento semestr opět hodnotím se zpožděním. Tentokrát to není v tom, že by se mi něchtělo, ale hned po zkouškovém jsem měl plné ruce s psaním bakalářské práce. Poté mě dostal nějaký virus (ne počítačový) a aby toho nebylo málo, tak mi ještě zhavaroval notebook (grafická karta). Nyní, konečně zdravý a s novým slotem grafické karty se do toho můžu konečně pustit.
Nejdříve stručně popíši dojmy ze začátku semestru. Když jsem poprvé viděl seznam povinných předmětů na 5. semestr, celkem jsem se zarazil. Čekal jsem, že nás po INC a INP konečně s tím hardwarem přestanou trápit, ale ono ne. Ze seznamu na mě mrkaly dokonce další dva podobně založené předměty, a to IPZ a IMP. Není tomu tak, že bych hardware nesnášel, jen to prostě není to, kvůli čemu jsem na FIT šel. Nakonec to ale nebylo zas tak nejhorší. Dalším předmětem, který se na mě hned z prvního místa zubil, bylo IIS, tedy informační systémy. S informačními systémy jsem přišel do styku už dříve, takže jsem v tomto předmětu neviděl žádný problém. Dále tu bylo ITU, tvorba uživatelských rozhraní. Od tohoto předmětu jsem si sliboval, že si procvičím tvorbu GUI v Javě. Dále mě čekaly předměty IMS a ISA. O těchto předmětech jsem od starších spolužáků dobře věděl. A to hlavně tu podstatnou informaci, že je rozhodně není radno podcenit. Většina lidí, co v pátém semestru nedala nějaký předmět, vypadla právě na IMS nebo ISA (nebou rovnou obou). ISA se týká počítačových sítí, na což jsem se těšil a IMS se týká modelování a simulace, tedy pro mě v té době poměrně neznámé oblasti. Nakonec tu byl předmět ISP s tajuplným názvem semestrální projekt. O tomto jsem věděl jen to, že to má něco společného s bakalářskou prací. Posledním byl povinně volitelný humanitní předmět PRM, Právní minimum.
Když už jsem se zmínil o bakalářské práci (BP), tak tedy pár slov o ní. Na konci minulého semestru jsem si bláhově plánoval, že si přes prázdniny zvolím téma a rovnou začnu na práci pracovat. Ale sami jistě víte jak to chodí. Na konci prázdnin jsem tedy s BP byl tam jako na jejich začátku, tedy neměl jsem rozmyšlené ani téma. Téma si člověk může vybrat buď jedno z nabízených (těch je přes 1000, ano opravdu slovy: přes tisíc) nebo si zformulovat vlastní. Jelikož jsem si koncem prázdnin pohrával s Javou EE, říkal jsem, že nějaký informační systém v Javě EE by mohlo být dobré téma. Přestože jsem byl odrazován staršími spolužáky s tím, že komise je na témata „Informační systém XYZ“ alergická, domluvil jsem se přímo s jednou konzultanskou firmou, že jim udělám informační systém na správu projektů. Našel jsem si vedoucího a téma zaregistroval i přes to, že mi spolužák pracující přímo jako Java EE programátor, po tom co jsem mu vysvětlil co hodlám dělat, sdělil, že se jedná o práci pro tým lidí tak na rok:) Termín definitivního uzavření tématu BP se kvapem blížil a já začínal mít pochyby, zda je informační systém opravdu téma, které bych chtěl ve své BP zpracovávat. Pak, asi dva dny přes deadlinem, jsem ale dostal nabídku na téma z mé oblíbené oblasti, a to IT security, bezpečnost. Pravdou je, že v té době jsem se bezpečností už nějakou dobu nezabýval, ale tímto jsem si konečně uvědomil, že nechci dělat nějaký tuctový IS a že pokročilé téma z oblasti IT security je pro mě to pravé. A tak pracuji na bakalářské práci s tématem „Analýza paralelizovaných nástrojů typu honeypot“. Většina mých spolužáků vůbec netuší, co tento název znamená a mě to tak vyhovuje:)
Všiml jsem si, že na škole se poslední dobou děje hodně změn, většinou pod záštitou „zkvalitnění studia“. Těmito změnami je například zavedení minimálního bodového zisku ze zkoušek. Přijde mi to celkem divné, protože pak ztrácí smysl zavedená stupnice 0 – 100, kdy více než 49 bodů značí úspěšné absolvování předmětu. Nyní můžete klidně dosáhnout i 60 bodů, přesto kvůli minimu předmět neuděláte. Každý kdo pak takový předmět absolvuje, může mít při nejhorším D a nikdo E, což se bije s již zavedenou stupnicí. Co mi však vadí mnohem více je totální překopání státnic. Dříve to chodilo tak, že si člověk vybral téma BP. To se vždy vázalo k nějakému oboru (grafika, sítě, bezpečnost,…) a podle toho byly určeny tři předměty bakalářského studia, ze kterých byl student zkoušen na státnicích. Bohužel se často stávalo to, že si lidé vybírali téma BP právě podle těch tří předmětů a šli cestou nejměnšího odporu. Souhlasím s tím, že toto by se dít nemělo. Nesouhlasím však už s tím, jak byl tento problém vyřešen. Vedení se rozhodlo, že místo tří předmětů bude student státnicovat z tzv. informatického minima (nebo jak to nazývají), což je výcuc ze všech 27 předmětů bakalářského studia, rozdělený do 40 okruhů. Zcela tak vymizela možnost se ke státnicím alespoň trochu vyprofilovat a naučit se věci do hloubky z oboru, který daného studenta zajímá. Takto se musí člověk naučit „od každého něco a nic pořádně“, což mi dost připomíná přístup uplatňovaný na gymnáziích, který se mi také nelíbil.
Ještě bych se tu chtěl zmínit o tragické události ze začátku semestru. Stalo se to zrovna první den, kdy jsem tento semestr vůbec šel do školy. Několik policejních aut a hromada policajtů v budově škole mě ani tak z míry nevyvedla. Až doma jsem ale zjistil zprávu, které jsem napřed nechtěl ani uvěřit. Snad nejoblíbenější přednášející na škole doktor Roman Lukáš zemřel přímo na fakultě. Pro všechny, kteří zažili jeho úžasný styl přednášení a nevídanou přátelskou ochotu, to byla opravdu tvrdá rána. Samotného se mě tato zpráva dotkla jěště víc než bych čekal. A ještě horší bylo, když se případu chytila bulvární média se svými „zaručenými“ informacemi. O tom, jak byl Roman Lukáš pro školu nenahraditelný svědčí například i to, že v předmětu IFJ, který učil spolu s profesorem Medunou, musel být nahrazen asi sedmi (!) lidmi. No ono bylo hned jasné, podobný člověk je prostě nenahraditelný… Celý FIT bude vzpomínat.
No po takovém odstavci se těžko píše něco jiného. Ale nebylo by to pořádné zhodnocení semestru bez hodnocení jednotlivých předmětů. Takže tak jako vždy hodnotím na desetibodové stupnici. Čím více bodů, tím více se mi daný předmět líbil. Přednášky samotné hodnotit nebudu, jelikož za celý semestr jsem navštívil celkem asi čtyři. Nepovažuji to za flákání, ale naopak úsporu času, protože tempo a obsah přednášek mi prostě nevyhovuje.
Informační systémy - IIS
Název tohoto předmětu je poměrně výstižný. Na přednáškách se probírá teorie ohledně informačních systémů, která mi teda nepřišla vůbec záživná. Později se přejde k vysvětlování HTML, JS, PHP a spol., což bych na přednášky vůbec netahal a nechal to jako samostudium. Půlsemestrální a semestrální zkouška jsou obě testové s odpověďmi typu ANO/NE. Otázky oscilují od nudné teorie (metadata) po praktické věci (AJAX, cookies) a jejich náročnost je opravdu nízká.
Mnohem zajímavější částí tohoto předmětu byl projekt. Jedná se o týmový projekt pro dva lidi a prakticky navazuje na dlouhodobý projekt táhnoucí se už od prváku. V IUS jsme vytvořili E-R diagram daného systému, v IDS ho převedli na relační databázi a konečně v IIS jsme nad tím vším vybudovali fungující informační systém. Milé bylo, že byly dovoleny snad všechny technologie, které se při vývoji informačních systémů používají. Za to má předmět plus. Zpočátku jsem přemýšlel nad Javou EE. Ta mi ale přišla na takový malý projekt jako kanon na vrabce. Výběr tudíž připadl na klasickou LAMP architekturu. Znovu jsem si tak připomněl, jak je PHP hrozný jazyk a použitý framework Nette to teda moc nezachránil. Tento projekt jsem prozíravě vypracoval už během prázdnin, jelikož mi bylo jasné, že v průběhu semestru nebude času nazbyt. Výsledkem byl plný počet bodů. Když jsem však pak viděl projekty jiných, které byly také bodovány maximálním hodnocením, zjistil jsem, že bylo úplně zbytečné se s projektem tak do detailu piplat. Co už, alepsoň jsem si po dlouhé době mohl zase zanadávat nad PHP:)
Jelikož jsem přednášky nenavštěvoval, na (půl)semestrální zkoušku jsem se učil pouze z dostupných materiálů, které si rozhodně zaslouží komentář. A to komentář nijak pochvalný. Jsem zvyklý učit se z lecčeho, ale takhle nezáživně a zmateně zpracované materiály jsem dlouho neviděl. To, že se jednalo o dokument z Wordu převedený na pdf tomu opravdu moc nepřidalo. Co se týče té vizuální stránky… Hold když si člověk zvykne na LaTeX, tak ho něco takového hned praští do očí.
Celkově hodnotím tento předmět jako podprůměrný. Kdo již nějaký informační systém vytvořil, nejspíš téměř vše probírané zná a kdo se IS nevěnuje, tak tomu to moc nedá. Výhodu vidím v tom, že aspoň každého (přesněji alespoň jednoho z dvojice) donutí vytvořit nějaký jednoduchý informační systém. Z mého pohledu se také málo dbalo na bezpečnost samotného IS, metody útoků na IS a hlavně jejich prevence. Pak to s webovými aplikacemi nemá vypadat tak, jak vypadá;)
Hodnocení: 4/10
Mikroprocesorové a vestavěné systémy - IMP
Tak další hardwarový předmět. No možná mu trochu křivdím, protože v tomto předmětu se toho naprogramovalo celkem dost. Předmětem učiva jsou mikroprocesory, mikontroléry, vestavěná zařízení a vše co s tím souvisí. Hned na počátku semestru jsem s úsměvem na rtech šel konečně do knihovny vrátit můj „oblíbený“ FITKit. Těšil jsem se, že ho už nikdy nebudu muset složitě zprovozňovat pod Linuxem (ono to jde i pod Windows, ale ten systém prostě nemusím) a psát pro něj programy v tom divném jazyce. To druhé se mi i splnilo, ale jaké bylo moje překvapení, když jsem zjisit, že projekty do předmětu IMP se znovu dělají na … wait for it … FITkitu:) No co už, aspoň že ta knihovna není daleko.
Projekt měl mnoho různých zadání, z nichž některá byla v jazyce C a jiná zase ve speciálním assembleru. Já si vybral variantu v jazyce C a až později jsem zjistil, že ta v assembleru byla dokonce jednodušší. Jednalo se o naprogramování jakéhosi budíku, který ukazoval čas, blikal diodama a dělal další podobné „užitečné“ věci. No, nemůžu říct, že by mě projekt bavil, nejsem prostě na tyto nízkoúrovňové věci. Intel assembler ještě můžu, ale jakmile se k tomu přidají vestavěná zařízení, dávám od toho ruce pryč.
Kromě projektu byla součástí předmětu i čtyři bodovaná laboratorní cvičení. V nich se programovaly různé jednoduché aplikace pro mikrokontrolér řady HC08. Často jsme měli na výběr, zda daný problém zpracujeme v assembleru nebo v C. Takovouto volnost velice oceňuji. Ač je to paradoxní, programování pro mikrokontroléry mi přislo jednodušší v assembleru než v jazyce C.
Půlsemestrální zkouška byla zvládnutelná, i když mě vytáčely otázky typu „kolik kB paměti má konkrétní mikrokontrolér XYZ“. K čemu takové věci vědět z hlavy? Od čeho máme manuály? K semestrální zkoušce jsme si mohli donést libovolné materiály, takže kdo je vhodně zvolil, byl za vodou. Opory (=skripta) k předmětu jsou poměrně dobře zpracovány, takže se člověk nemusí učit ze slidů.
Hodnocení: 6/10
Modelování a simulace - IMS
Tak o tomto předmětu tuším slyšel již každý, kdo se na FITu nějakou dobu pohybuje. Tento předmět je strašákem bakalářského studia a svou náročností vystupuje výrazně z řady. O IMS jsem věděl jediné, a to, že ho opravdu není radno podcenit. Předmět učí můj oblíbený přednášející doktor Peringer, kterého jsem si oblíbil již v předmětu IJC. Mnozí ho zatracují za přílišné nároky, které na nás klade. Mně však jeho styl vyučování vyhovuje a to, že je snad největší Windows hater na škole, je jen třešnička na dortu:)
Tento předmět patřil, co mě týče, k nejnavštěvovanějším. Byl jsem na celých dvou přednáškách. Na druhou stranu jsem před zkouškou zkouknul záznamy všech přednášek, některé dokonce dvakrát. A to má každá z celkem třinácti přednášek téměř tři hodiny, takže to byl poměrně náročný výkon.
Zde se zastavím ještě nad záznamy přednášek. To, že se většina přednášek zaznamenává a je nám s odstupem asi jednoho týdne k dispozici na našem video serveru je naprosto úžasná věc. Nechápu potom boj některých přednášejících proti záznamům, kteří argumentují tím, že jim na přednášky chodí málo lidí. Takže si to shrneme, kvůli přednášce se člověk musí dopravit do školy, většinou tam narazí na kamarády, kteří ho při přednášce pak rozptylují. Co na přednášce jednou přeslechnete vám přednášející už nezopakuje a tak dále. V případě záznamu si můžete vybrat čas i místo, kdy máte zrovna dostatek intelektuální kapacity, můžete se různým k pasážím opakovaně vracet či video podle libosti zrychlovat a zpomalovat. Záznamy podle mě prostě vedou. Je to svobodná možnost výběru. Kdo chce osobně přijít, může, ale nezakazujte mi prosím možnost podívat se ze záznamu. Opravdu doufám, že v další vlně „zlepšování“ studia na FITu nikdo neprosadí jejich zrušení.
Zpět ale k IMS. Kromě doktora Peringera je další osobností předmětu docent Hrubý. Ten přednášel dvě cvičení, zaměřená na Petriho sítě, dále připravoval půlsemestrální zkoušku a staral se o vše, co se týkalo projektu. Půlsemestrální zkouška je pouze na deset bodů, přesto jsem se na ni dost učil. Zkouška sestávala z několika teoretických otázek a jednoho příkladu na Petriho síť. Odměnou za učení byl nadprůměrný výsledek 9 bodů. Půlsemestrálka mi nepřišla nijak extra obtížná, přesto bylo průměrné hodnocení pouhých pět bodů.
Další důležitou částí předmětu byl již zmíněný projekt s maximálním hodnocením 20 bodů. Na výběr bylo mnoho variant. Nejčastěji implementace simulátoru (spojitý, diskrétní), modelu (doprava, vlaky, analogový filtr,…) či knihovna s nějakým vztahem k tématu simulace (generování náhodných čísel). Projekty se vypracovávaly po dvojicích nebo trojicích. Z implementačních jazyků bylo povolené C/C++, Java SE a Python. My vybírali mezi Javou a Pythonem a nakonec se rozhodli pro první variantu. V refresh-waru jsme si vybojovali sympatické zadání „Knihovna pro generování náhodných čísel“. Pro neznalé možná vysvětlím na FITu často používaný pojem refresh-war. Vždy v případě nějakého přihlašování (nejčastěji na variantu projektu či termín cvičení) je vypsán přesný termín, kdy se v informačním systému otevře registrace. Přibližně 500 studentů tak ve stejnou chvíli usedne k počítačům s co nejlepší konektivitou a v daný čas všichni začnou mačkat F5 jako šílení. Informační systém začne nepříjemně lagovat a vy jen můžete doufat, že jste obsadili vytoužený termín či variantu. No každopádně refresh-war v IMS se nám povedl a my dostali zadání, které jsme chtěli.
Zadání projektu nám ukládalo implementovat knihovnu pro generování pseudonáhodných čísel řídících se rovnoměrným rozložením, exponenciálním rozložením, normálním rozložením plus ještě dalšími třemi podle našeho výběru. Jako základní generátor pro generování čísel s rovnoměrným rozložením jsme použili Mersenne Twister, zatímco většina ostatních použila primitivní dvouřádkový Lineární kongruentní generátor. Místo celkem 6 různých rozložení jsme jich implementovali 7, vše v dokumentaci podložili histogramy, na kterých byla krásně vidět ekvivalence s distribuční funkcí daného rozložení. Na projektu jsme si prostě dali záležet a dostali… 10 bodů z 20. WTF? S tím jsme se samozřejmě nespokojili a vyrazili na konzulaci za panem Hrubým. Ten nám řekl, že se mu náš projekt líbil, ale… bylo tam prostě to „ale“, které sám nebyl schopen vysvětlit. Prý že nám nevěří, že histogramy v dokumentaci opravdu odpovídají našemu generátoru. Není to snad jeho práce, jakožto opravujícího projektu, si toto ověřit? I tak nevidím důvod ke strhnutí 50% bodů. Nakonec jsme odešli s tím, že v případě potřeby nám přidá 3 body. Přesto si stojím za tím, že toto bodové hodnocení neodpovídá vynaloženému usílí nad naší implementací. Co jsem poté slyšel reakce jiných, kteří byli za panem Hrubým na konzultaci (a že jich opravdu nebylo málo), snad všichni si stěžovali na aroganci a neobjektivní a nepodložené hodnocení projektů.
S tímto nemilým výsledkem jsem byl nejblíž k neudělení zápočtu za své dosavadní studium. Zvládnout půlsemestrální zkoušku trochu hůře, už bych musel škemrat o body nebo se smířit s 4BIT (rozvolňující ročník). Jak jsem se poté díval do informačního systému, zápočet z tohoto předmětu nebyl žádná sranda, vždyť na něm vypadla téměř čvrtina lidí(!). Tento předmět opravdu nepatří k těm relaxačním.
Zbylých 70 bodů bylo možné získat za semestrální zkoušku, slovy pana Peringera se jedná o „plnotučnou“ zkoušku, což je poměrně výstižné. Původně jsem si myslel, že semestrálka bude mít stejnou formu jako půlsemka. To jsem se ale spletl. 90% zkoušky je tvořeno příklady obsahující i tolik neoblíbené programování na papír v holém ISO C či SIMLIB/C++. Na druhou stranu je pravda, že typy příkladů se téměř nemění, každý rok jsou pouze trochu přeformulovány. Ale i toto drobné přeformulování způsobí, že se zkouškou mají studenti vždy velmi vážné problémy. Na písemce totiž nestačí pouze ze sebe vysypat našprtané věci, ale musí se u ní přemýšlet a to občas dosti hluboce. Důležité je problematiku pochopit a být schopný daný problém abstrahovat a uplatnit i v pozměněném případě, tedy jiném než je vysvětlován na přednášce. Toto způsobí to, že studenti látku buď pochopí do hloubky nebo předmětem neprojdou. S tímto přístupem naprosto souhlasím. Ještě zmíním, že ke zkoušce se vztahoval limit minimálně třiceti bodů, tzn. pokud někdo obržel 29 a méně, musel si zkoušku zopakovat. Zkouška mi nakonec, vzhledem k opravdu tvrdé přípravě, dopadla výborně. Více než polovina studentů na první pokus neprošla.
Mnoho studentů také nadává na postupné zobtížňování termínů zkoušky, kdy je druhý termín obtížnější než první ale jednodušší než třetí. Toto mi zas tak nefér, jak někteří uvádějí, nepřijde. Když to člověk předem ví, tak by ho to aspoň mělo nakopnout k tomu se na první termín pořádně připravit.
Celkově hodnotím tento předmět jako výborný, hlavně díky zajímavé probírané látce a chytlavým přednáškám doktora Peringera. Negativum vidím v podivném hodnocení projektů a celkově v přístupu docenta Hrubého ke studenům.
Hodnocení: 8/10
Periferní zařízení - IPZ
Další hardwarově zaměřený předmět, tentokrát týkající se sběrnicí. Pokud jste vždycky chtěli vědět, jak funguje ISA, PCI, SATA, USB a další, tento předmět vás potěší. Pokud vás to zas tolik nezajímalo, budete na tom asi tak jako já. Součástí předmětu jsou dvě cvičení po dvou bodech. Z nich mě zaujalo první, ve kterém jsme obnovovali smazaná data ve FAT32 file systému. Škoda, že to nejde tak jednoduše i v ext3/4. Ve druhém se analyzoval provoz přes USB sběrnici pomocí aplikace podobné Wiresharku. Půlsemestrální i semestrální zkouška byly lehce zvládnutelné. Součástí předmětu nebyl žádný projekt.
Oproti předmětu IMP nejsou k IPZ žádná použitelná skripta. To znamená, že je nutné se učit ze slidů k přednáškám, které mi teda moc přehledné nepřišly.
Hodnocení: 4/10
Síťové aplikace a správa sítí - ISA
Vypůjčím si zde svá vlastní slova z hodnocení předmětu IPK z loňského semestru: Snad v každém semestru se našel předmět, který většina nenávidí a já miluji. V případě pátého semestru je tím předmětem rozhodně ISA. Ono taky aby ne, předmět ISA přímo navazuje na IPK. Když se nad tím zpětně zamyslím, tak IPK byl jen takový letmý úvod do sítí, zatímto ISA to je konečně pořádná hardcore síťařina.
Předmět zahrnuje 3 cvičení, z toho na posledních dvou se vypracovává online test za 8 bodů. Otázky byly poměrně zákeřné, občas nepřesné či chytáky. Možnost více správných odpovědí hnala obtížnost ještě nahoru. Přesto s dobrou přípravou či zkušenostmi se sítěmi nebyl problém dostat dostatek bodů. Po testu následovaly praktické úkoly typu konfigurace DNS serveru, nastavení firewalu či používání zabezpečených kanálů. Cvičení probíhala na systémech s FreeBSD, tudíž například ve cvičení na firewally se nepracovalo s iptables ale s ipfw. To hodnotím kladně, alespoň jsem si vyzkoušel něco nového.
Bezkonkurenčně nejlepší částí předmětu byl projekt. Opět bylo možné si vybrat z několika variant. Implementační jazyk byl tuším u všech variant C/C++. Já si vybral variantu Google updater. Jednalo se o konzolovou aplikaci, která po autentizaci s Google účtem umožňuje přidávat události s různými parametry do aplikace Google Calendar. S projektem jsem si opravdu vyhrál, přidal mnoho funkcí navíc a vytvořil dvaceti stránkovou dokumentaci. Obdržený plný počet bodů byl tak nevyhnutelný. Přesto byla jedna věc, která mé nadšení z tohoto projektu konstantně tlumila. Byl jím samotný opravující projektu, na kterého jsem si už dříve stěžoval v souvislosti s předmětem IC1. Emailová komunikace byla utrpením, jelikož na odpověď jsem si vždy musel počkat zhruba týden. Navíc ze samotných odpovědí vyplývalo, že daný člověk sám nemá ohledně problematiky okolo tohoto projektu příliš jasno. No nakonec však projekt hodnotil férově a dokonce mi dal možnost opravit si jednu z mé strany opravdu stupidní chybu, čímž se to vcelku kompenzuje.
Tento předmět, jako teprve druhý na bakalářském studiu (prvním bylo ITO) nabídl možnost předtermínu, čehož jsem s radostí využil. Tento termín je sice určen hlavně pro opakující studenty ze 4BIT, ale proč nemít splněnou jednu z nejtěžších zkoušek už před Vánocemi, že? Mezi prací na projektu z IMS a ITU jsem se tak ještě navíc vrhnul do učení ISA. Už dříve jsem se setkal z pojmy jako LDAP, NFS, VoIP, QoS a mnohými dalšími, ale až tento předmět mě donutil se konečně naučit veškeré detaily. Stejně jako u IMS i tady jsem bohatě využil možností záznamů přednášek. Musím říct, že takové kvantum informací, jako po nás chtěli v ISA, se směle může rovnat množství učiva na maturitu. Po necelém týdnu učení, prokládaného prací na projektech, jsem se tedy poslední den semestru před Vánocemi dostavil na předtermín. Mé očekávání se naplnilo a zhruba 90% byli lidé ze 4BIT. Celkem přišlo na zápočet 38 lidí, takže atmosféra při zkoušce byla spíše komorní, hodně netypická pro FIT. Co mě překvapilo bylo, že i přes to že jsem věřil, že jsem se naučil opravdu úplně všechno, byla na písemce otázka u které jsem opravdu netušil odpověď. Zkouška byla na 60 bodů s tím, že minimun je 20. Těšil jsem se, že výsledek budu vědět již kolem Vánoc, avšak musel jsem si počkat až do ledna. Předmět jsem nakonec dal na krásné béčko. Příjemný pak byl pocit, kdy se spolužáci učili na řádný termín a já se v klidu mohl věnovat dalším nadcházejícím zkouškám s pocitem, že ISA už mám v kapse.
Hodnocení: 9/10
Semestrální projekt - ISP
Jak jsem již psal, obsah tohoto „předmětu“ mi byl zprvu neznámý. Až později jsem se dozvěděl, že se jedná o obhajobu rozpracované části bakalářské práce. Minulé roky to bylo tak, že si člověk připravil prezentaci o svém tématu na 5 minut a tu pak prezentoval před komisí. Letos se však změnila pravidla a nyní záleží na každém konkrétním vedoucím, co po vás bude vyžadovat. Někomu stačí slovně říct, co udělal, jinému zase několikastránková prezentace, vyjímečně kus BP. Já odevzdal asi 10 slidovou prezentaci a zhruba dvacetistránkový koncept rozpracované bakalářské práce, což stačilo bohatě. Předmět je pouze na zápočet a deadline obhajoby byl tuším do 5. února. Jinak na BP pracuji v současné době. Téma „Analýza paralelizovaných nástrojů typu honeypot“ mi vyhovuje, stejně tak jako vedoucí, se kterým se dá velice rozumně domluvit.
Tvorba uživatelských rozhraní - ITU
Předmět ITU se zaměřuje na výuku tvorby grafických uživatelských rozhraní. Součástí předmětu je pět cviční po pěti bodech. V každém cvičení je použita jiná technologie na tvorbu GUI. V prvním cvičení se programovalo s pomocí WinAPI, což byl opravdu hnus. Samotné WinAPI je prasácký bastl od Microsoftu, který se k programování fakt nehodí. Základní znalosti WinAPI mám již z doby, kdy jsem se zabýval reverzním inženýrstvím windowsoidních binárek, avšak tady to bylo poprvé, kdy po mně někdo chtěl, abych v tom něco i vytvořil. Pět bodů bylo bylo sice doma, ale prostě fuj. Díky velkému úspěchu jsme byli mučeni pomocí WinAPI i v druhém cvičení, kde jsme se zabývali komunikací s klávesnicí a myší pod WinAPI. No co k tomu dodat. Konečně ve třetím cvičení jsme přešli k něčemu jinému. Jednalo se o uživatelské rozhraní webové aplikace a AJAX, což bylo daleko zajímavější (a v praxi uplatnitelnější) než WinAPI. Ve čtvrtém a pátém cvičení jsme pracovali s Qt a WxWidgets. Přesto u mě vede mnohými nenáviděný Java JFC/Swing, o kterém v tomto kurzu nepadlo ani slovo.
Takový předmět jakým je ITU by se snad ani nemohl obejít bez projektu. Tento projekt byl ale jinak zadaný, než bývá zvykem. Cílem bylo vytvořit něco nového, neotřelého a inovativního. Projekt byl opět týmový. Jelikož v době, kdy jsme na projektu začali pracovat nebyl čas ani chuť vytvářet něco revolučního, recyklovali jsme můj program Image Viewer, který jsem vytvořil o prázdninách a přidali mu nějaké specialitky, jako heuristické třídění fotek do kategorií či gesta myší. Projekt byl hodnocen docela přísně a plný počet bodů dostal jen ten kdo přišel opravdu s něčím nápaditým nebo podváděl při zadávání bodů, jelikož jsme si je do IS vepisovali sami.
ITU nemá standardní zkoušku jako většina předmětů v lednu o zkouškovém, ale jen takový malý test na konci semestru. Otázky typu „Device kontext je“ a jedna z odpovědí „Poradce Linuse Torvalda pro přípravu grafických rozhraní“ jsou možná vtipné, ale nemusely by být tak okatě jednoduché.
Hodnocení: 6/10
Právní minimum - PRM
Za tři roky bakalářského studia máme povinnost absolvovat jeden z povinně volitelných humanitních předmětů. Těmito předměty jsou Právní minimum, Dějiny a filozofie techniky a Rétorika. Všechny tři učí magistr Klapetek, který umí velice pěkně mluvit, avšak přínos jednotlivých předmětů je podle mě minimální (proto asi to minimum v názvu:-P). Já si vybral právo. Přednášky jsou povinné a předmět je zakončen zápočtem, který je pouze za účast.
Hodnocení: 5/10
S jistotou mohu říci, že až budu na tento semestr v budoucnu vzpomínat, vybavím si pouze IMS a ISA, protože tyto dva předměty jsou páteří tohoto semestru a jsou kritické pro úspěšné absolvování bakalářského studia. Zárověň mi tyto dva předměty daly jednoznačně nejvíce. Zbytek předmětů se mi časem slije pod nálepkou „do počtu“. Pátý semestr je vlastně poslední plnohodnotný semestr bakalářského studia. V letním semestru jde už jen o doplnění potřebného počtu kreditů, psaní bakalářské práce a učení se na státnice. Tak uvidíme, třeba budu v příštím článku budu slavit titul Bc.
