Daňová evidence – o co se jedná

Pokud začnete podnikat, jistě se setkáte s pojmem daňová evidence. Dá se říci, že daňová evidence je jistá „zjednodušená“ forma účetnictví, kterou mají ze zákona povinnost si vést určití podnikatelé za účelem výpočtu daně z příjmu. Subjekty, které mají povinnost si daňovou evidenci vést, jsou vymezeny v zákoně o účetnictví, ačkoli povinnost přímo povinnost mít daňovou evidenci je jinak upravena v zákoně o dani z příjmu. Jedná se o podnikající fyzické osoby (OSVČ), které nejsou zapsané v obchodním rejstříku a které nedosahující vyššího ročního obratu než 25 mil. korun.

Daňová evidence byla dříve nazývána jednoduchým účetnictvím, a ačkoli je její vedené méně komplexní a jednoduší než vedení účetnictví, i tak nemusí být pro začínající podnikatele jednoduché se v ní zorientovat. Pojďme si nyní projít některá základní fakta o jejím vedení.

Daňová evidence a její vedení

Jak se daňová evidence vede? Jak už bylo řečeno, vedení daňové evidence je podstatně jednoduší než vedení účetnictví. Podle zákona o dani z příjmu je nutné evidovat své příjmy a výdaje a dále majetek a závazky. Forma daňové evidence není přímo předepsaná a zákon pouze odkazuje na účetní předpisy. Může být tedy vedena například elektronicky nebo písemně – klíčové je, aby se z ní dal zjistit základ pro výpočet daně z příjmu a také samozřejmě, aby odpovídala skutečnosti.

Základem daňové evidence je deník příjmů a výdajů tzv. peněžní deník, který slouží k zaznamenání veškerých příjmů a výdajů, které podnikatel učinil za daný rok. Není zapotřebí příjmy a výdaje nějak dělit – stačí si je prostě zapisovat. V daňové evidenci je pak nutné odlišit příjmy a výdaje daňové a nedaňové, přičemž ty daňové základ daně ovlivňují a ty nedaňové ne. Příkladem nedaňového příjmu je osobní vklad z peněz podnikatele do podnikání, daňový je naopak příjem z prodeje zboží.

Podnikatel je také povinen si evidovat svůj majetek a závazky. V evidenci závazků se evidují dluhy a pohledávky, které podnikatel má vůči jiným subjektům. Dále si je zapotřebí vést evidenci veškerého obchodního majetku, tedy majetku vloženého do podnikání. Evidence majetku se dělí na majetek dlouhodobý a tzv. „drobný“. Dlouhodobý majetek si pak je možné odepsat podle zákona o dani z příjmu.

Dalším „úkolem“ spojeným s daňovou evidencí je dále tzv. inventarizace. Vždy na konci roku má podnikatel povinnost provést zjištění skutečného stavu zásob, hmotného majetku pohledávek a dluhů a to k posledním dni zúčtovacího období a případně podle něj upravit základ daně.

Namísto daňové evidence je možné stanovit výši základu daně z příjmu paušálně. V takovém případě se vede pouze evidence příjmů a výdaje se stanoví paušálně podle předmětu podnikání. Pokud se příjmy a výdaje stanovují takto, není povinnost si daňovou evidenci vést.

Je také nutno podotknout, že doklady důležité pro daňovou evidenci i ji samotnou je třeba archivovat v zákonem stanovených lhůtách.

Dále též podnikatelé, co jsou plátci DPH, mají povinnost si vést evidenci i pro účely této daně.

Jak si s daňovou evidencí nejlépe poradit

Vedení daňové evidence sice není tak komplikované jako vedení účetnictví, ale i tak nemusí být úplně jednoduché se v něm vyznat, což dokazuje i veliké množství publikací na toto téma. Z tohoto důvodu existuje mnoho společností specializujících se na vedení účetnictví nebo i právě daňové evidence. Pokud jejich služeb nechcete využít, je minimálně dobré si alespoň pořídit specializovaný program k vedení daňové evidence, který si můžete zakoupit online.

© Stoyan, 2006 - 2016